Podmínky a zásady spolupráce s dítětem/mladistvým:

• Účast a přihlášení v programu je dobrovolná a bezplatná.
• Délka spolupráce je individuální.
• Podpora programem může být poskytována pouze dítěti/mladistvému nebo společně se zákonným zástupcem, sourozenci či jinými blízkými osobami dítěte.
• Na místě a čase schůzek se lze s pracovníkem programu individuálně domluvit. Můžeme se setkávat v naší kanceláři nebo v přirozeném prostředí dítěte, tzn. doma, v okolí bydliště, na hřišti apod.
• Nepřítomnost dítěte/mladistvého na setkání je potřeba dostatečně dopředu omlouvat.

Ukončení spolupráce s dítětem/mladistvým:

Ze strany mladého člověka (příp. zák. zástupce):

• Účast v programu lze po domluvě s pracovníkem zrušit.
• Spolupráce bude ukončena, jakmile se dosáhne stanovených cílů, které si mladý člověk na počátku (v průběhu) spolupráce za pomocí pracovníka či osoby blízké stanoví.

Ze strany programu:

• Pokud po dobu 2 měsíců nebude dítě/mladistvý k zastižení.
• 3x bude porušena dohoda (např. se dítě nedostaví bez předchozí omluvy na domluvené setkání).
• Dítě/mladistvý bude odmítat se podílet na řešení svých potřeb či problémů.
• Dítě/mladistvý se nebude aktivně podílet na setkáních.
• Dítě/mladistvý bude fyzicky nebo vulgárně napadat pracovníky programu.

Během spolupráce využíváme různé techniky, kterými jsou např.:

• rozhovory
• hry
• nácviky a zkoušení modelových situací
• kreativní činnosti

Na technikách se lze během spolupráce individuálně domluvit s pracovníkem programu, příp. je lze přizpůsobit na míru dle potřeb dítěte/mladistvého a řešeného problému.

Rozhovory pracovníka s dítětem či mladistvým jsou přizpůsobeny jeho věku a vývoji.

Program sekundární prevence: Brožurka

Chlapec, 14 let

Do péče babičky jsem se dostal, když se máma kvůli alkoholu a nedostatečným financím o mě a bratra
nemohla starat. S babičkou si příliš nerozumíme. Nelíbí se jí, že se stýkám s mámou. Někdy se s mámou nebo kamarády zapomenu, a poté se s babičkou hádáme. Hodně po mě křičí a mně to mrzí.
S pracovnicí programu jsem mohl otevřeně a důvěrně hovořit o svých pocitech, cítil jsem se bezpečně. Pomohla mi nahlédnout na naší situaci z různých úhlů a vysvětlila mi některé právní věci týkající se mé péče u babičky. Cítil jsem podporu, když jsme uskutečnili společný rozhovor s babičkou a pracovnice rozhovor vedla. Nyní se s babičkou už tolik nehádáme a více spolu mluvíme.

Naše spolupráce započala oslovení programu blízkou osobou chlapce, která mu chtěla pomoci v pochopení složité situace, která se kolem něj děje. Chlapec po společné domluvě (nastavení spolupráce) pravidelně docházel do programu cca 6 měsíců a aktivně se účastnil na všech individuálních setkání. Během spolupráce jsme využívali různé techniky, které byly uzpůsobeny na míru chlapcových aktuálně řešených potřeb. Jednalo se zejména o rozhovor, hry a provedení tématy (př. soudně stanovená péče a její náležitosti, zdraví, empatii), které mu více umožnily pochopit danou situaci. Vzhledem k narušeným vztahům v rodině byla využita i technika koordinovaného rozhovoru, kdy s přípravou mladistvého a následnou podporou pracovníka programu bylo možné všem zainteresovaným rodinným příslušníkům dát prostor pro sebevyjádření a zároveň pochopení druhé strany, což následně vedlo k zlepšení vztahů a komunikaci v rodině a umožnilo chlapci lépe přijmout domácí pravidla, na kterých se s babičkou domluvili.

Další příběhy:

Dívka, 14 let

Mrzí mě, že se s mamkou pořád hádáme, ale nějak si nemohu pomoci. Od té doby, co se narodil můj mladší bratr se všechno pokazilo. Máma se snaží věnovat čas i mně, ale vždy si vybere dobu, když chci být o samotě. Jinak je neustále s bratrem. Po hádce vždy mám divné pocity a mám chuť si vzít život. Už jsem se o sebevraždu několikrát pokusila. Nechci žít, nemám důvod. Mám pár kamarádek mimo školu, ale ve škole nikoho. Nerozumí mi. Ve škole se necítím dobře.
S pracovnicí programu mohu hovořit o svých trápeních, o vztazích a zájmech, cítím se bezpečně. Mohu se kdykoli ozvat, když se trápím a pracovnice mě vyslechne. Společně hledáme způsob, jak můžu přijít na jiné myšlenky, tak abych se netrápila. S mámou se taktéž učíme zlepšit náš vztah.

Sourozenci, 13 a 14 let

Žijeme pouze s tátou. Táta se snaží o nás starat, vše máme zajištěné, a to od školních výletů až po zdraví a jídlo, ale i přesto je to s námi složité. Když nás napadne nějaká šílenost, tak ji musíme hned udělat. Proto taky má táta problémy na úřadě a u Policie. Jsme docela hyperaktivní a máme problém se soustředěním. Stává se, že neumíme odhadnout rizika našeho chování, a potom máme problém. Venku zkouším kouřit a vyhledávám nedopalky od cigaret nebo žebrám o nějakou tu korunu. Bratr se zase nechává jednoduše ovlivňovat svými kamarády, kteří mají taktéž problémy např. ve škole.
S pracovníkem programu je zábava. Hovoříme o aktuální situaci, o naších zájmech a potřebách. Setkání probíhají odděleně, ale někdy hrajeme společně hry. Pracovník hovoří i s tátou o našem chování. S jeho pomocí se snažíme přemýšlet nad riziky našeho nevhodného chování a o smysluplném trávení volného času.